Rtuť
Rtuť je toxický kov, který se přirozeně vyskytuje v horninách, sedimentech a půdě a je škodlivý zejména pro děti.
Zdroje expozice
Většina lidí již slyšela o toxických účincích rtuti. Otrava rtutí, někdy známá jako "nemoc šíleného kloboučníka", posloužila jako inspirace pro postavu šíleného kloboučníka v Alence v říši divů.
Rtuť je toxický kov, který se přirozeně vyskytuje v horninách, sedimentech a půdě. Nadprůměrné koncentrace rtuti v životním prostředí jsou také často spojeny se sopečnou činností. Protože je rtuť přirozeně přítomna v uhlí a ropě, uvolňuje se také při spalování fosilních paliv.
Rtuť se používá v mnoha výrobcích, jako jsou baterie, teploměry a termostaty, a v řadě průmyslových procesů, zejména v chemickém průmyslu. Rtuť se může do životního prostředí dostávat prostřednictvím průmyslových procesů, zemědělských procesů, různých výrobků obsahujících rtuť (domácích, komerčních a lékařských), odpadních vod a kontaminovaných sedimentů. Na místech průmyslových a nebezpečných odpadů může rtuť rozlitá nebo nesprávně skladovaná kontaminovat také půdu a podzemní vody.
Používání rtuti se zvýšilo během průmyslové revoluce kolem roku 1900, ale v posledních desetiletích se snížilo kvůli obavám o zdraví a životní prostředí. Rtuť může být přítomna v půdě a podzemních vodách, pokud byly v zemědělství používány pesticidy obsahující rtuť. Venkovní barvy obsahující rtuť mohou rovněž kontaminovat půdu a podzemní vody.
Rtuť se v životním prostředí vyskytuje v různých formách, včetně elementární rtuti (stříbřitá kovová kapalina, kterou většina z nás zná), anorganické rtuti a organické rtuti. Anorganická rtuť se může rozpouštět ve vodě a vzniká z elementární rtuti přírodními nebo průmyslovými oxidačními procesy.
Organická rtuť, známá také jako metylrtuť, je vyráběna z anorganické rtuti určitými druhy bakterií. Tato forma rtuti se hromadí (bioakumuluje) v rybách. Ryby rtuť přijímají a ta se hromadí v jejich tělesných tkáních. V důsledku toho může být koncentrace rtuti v rybách tisíckrát vyšší než v životním prostředí. Tato rtuť se pak může hromadit v těle lidí, kteří ryby konzumují, a vést ke zdravotním problémům.
Možné účinky na zdraví
Vystavení vysokým koncentracím rtuti může vést k:
- Poškození mozku
- vyvíjející se plody
- Podrážděnost, třes, poruchy zraku, sluchu a paměti.
- poškození ledvin
Anorganické i organické formy rtuti jsou škodlivé zejména pro děti, jejichž organismus rtuť snáze vstřebává. Vysoká expozice rtuti může také poškodit mozek a vyvíjející se plod. Otravu rtutí často doprovází podrážděnost, třes a poruchy zraku, sluchu nebo paměti.
Nadlimitní hodnoty rtuti se mohou vyskytnout v místech, kde se nacházejí ložiska minerálů obsahujících rtuť, kde probíhá vulkanická činnost nebo kde byla půda či podzemní voda kontaminována rtutí.
Obsah rtuti ve většině pitné vody je příliš nízký na to, aby významně ovlivnil lidské zdraví. Přirozeně se vyskytující obsah rtuti ve většině studní s pitnou vodou je nižší než 0,5 mikrogramu na litr. Nadlimitní hodnoty rtuti se však mohou vyskytnout v místech, kde se nacházejí ložiska minerálů obsahujících rtuť, kde probíhá sopečná činnost nebo kde byla půda či podzemní voda kontaminována rtutí. Dlouhodobá expozice rtuti nad limitem MCL může způsobit poškození ledvin. Organická rtuť (methylrtuť) se v pitné vodě vyskytuje zřídka.
Zdroje:
https://www.filterwater.com/t-mercury.aspx